Etiopatogeneze glaukomu

Glaukom je chronická progresivní optická neuropatie, charakterizovaná exkavací papily zrakového nervu a defekty retinální citlivosti s postižením zorného pole a dalších funkcí. I když je klinický obraz dobře znám, není znám přesný mechanismus vyvolávající specifický typ postižení.

1. mechanická teorie
2. vaskulární teorie
3. axoplazmatický tok
4. neuroprotektivní teorie

Otázka, zda primární glaukom s otevřeným úhlem je mechanickou či vaskulární chorobou, je věčná a vždy lákala glaukomatology k jejímu řešení. Patogeneze glaukomu zůstává dnes stejně kontroverzním tématem jako před 150 lety. Patofyziologické mechanismy glaukomu jsou spojeny s poruchami hydrodynamiky a hydrostatiky oka. Nitrooční tekutina se tvoří ve výběžcích řasnatého tělíska, vyplňuje přední a zadní komoru oka a je odváděna zvláštním drenážním systémem do episklerálních a intrasklerálních vén. Nitrooční tekutina cirkuluje v předním segmentu oka a účastní se metabolismu sklivce, rohovky a trabekula. Udržuje optimální nitrooční tlak, jehož zvýšení je jedním z nejvýznamnějších rizikových faktorů glaukomu. Normální hodnoty nitroočního tlaku se pohybují v rozmezí od 10 do 21torrů.

Rozhodující význam je dnes přikládán otázce tzv. preglaukomu.

• Jaké jsou nejnovější pojmy v současné diagnostice glaukomu?
• Jak můžeme glaukom odhalit v jeho časném stadiu ještě před tím, než dojde k poškození zorného pole?
• Jaké jsou názory na otázku vlivu výše nitroočního tlaku na glaukomové onemocnění?

1. Stále se zdokonalující techniky automatické statické perimetrie s možnostmi zachytit nejen lokalizované, ale i počínající difuzní změny v zorném poli
2. Nové pochopení souvislostí mezi nitroočním tlakem a glaukomem
3. Zdokonalení v hodnocení charakteru disku zrakového nervu ve vztahu ke glaukomovým změnám
4. Sledování změn ve vrstvě nervových vláken, které nastávají ještě před poškozením zorného pole
5. Sledování neuroretinálního lemu a zóny choroidální peripapilární atrofie
6. Změny v oblasti psychofyziologických funkcí

Na základě kterých vyšetření stanovíme diagnózu prostého glaukomu?

1. anamnéza
2. tonometrie, event. denní křivka, zátěžové testy
3. vyšetření vízu a podrobné biomikroskopické vyšetření
4. gonioskopie
5. vyšetření optického nervu - disku zrakového nervu, vrstvy nervových vláken peripapilární choroidální zóny, neuroretinálního lemu
6. vyšetření zorného pole statickou automatickou perimetrií
7. vyšetření psychofyziologických funkcí - vyšetření barevného vidění a kontrastní citlivosti, PERG