Diagnostika glaukomu v České republice
Snahou každé odborné společnosti je zjistit počet pacientů s příslušnou diagnózou. Údaje z naší nejmohutnější pojišťovny (VZP) i po přímluvách protekcí se nám nepodařilo zjistit, byli jsme však úspěšní u pojišťoven menších. V přepočtu suspektních a prokázaných glaukomů na celkový počet pojištěnců se pohybuje diagnostika od 1,06 % (OZP) do 1,27 % (ZP MV ČR). Pokud se nám podařilo získat údaje z ministerstva zdravotnictví ČR,tak počet pacientů s glaukomem v r. 2000 činil 1,6 %, a to je již úctyhodné procento. Domnívám se však, že je zkreslené, neboť pouhé sčítání počtu dispenzarizovaných pacientů jednotlivých ordinací nám neukáže skutečný počet pacientů s glaukomem; mnozí pacienti přebíhají a jsou opakovaně vyšetřováni, proto je nezbytná dispenzarizace na rodné číslo.
V roce 2000 jsme si dovolili Vás obtěžovat a rozeslali jsme dotazníky do jednotlivých očních ordinací, jednak pro první přehled našich pracovišť, jednak jsme si zároveň ověřili možnosti vybavení zejména pro diagnostiku glaukomu. Výsledky šetření byly zveřejněny na kongresu ČGS dne 14.4.2000 ve Velké Bystřici u Olomouce.
Co jsme zjistili?
Podle předběžných údajů bylo na jaře r. 2000 na území České republiky 614 očních ordinací a 57 očních lůžkových zařízení. Většina ordinací (ať už privátních či státních) byla všeobecně zaměřená, některé ordinace jsou však více specializované (ortoptické a dětské ordinace) a mají speciální vybavení a klientelu. Některé ordinace byly maximálně využity (střídali se tu až tři lékaři), naopak v méně osídlených oblastech byly ordinace dostupné pro místní obyvatelstvo např. jen 1x týdně.
Ve věech očních ordinacích byla měřena hladina nitroočního tlaku. Impresní měření nitroočního tlaku Schiotzovým tonometrem bylo nejčastější, bylo používáno v 75 %. Ve 40 % ordinací se měřilo aplanačně, a to výhradně Goldmannovým tonometrem či střídavě s impresní tonometrií či pneumotonometrií. Některý z pneumotonometrů vlastnilo 12 % očních ordinací, 4 % ordinací měřila nitrooční tlak výhradně jen pneumotonometry.
Gonioskopické vyšetření komorového úhlu je nezbytné pro určení typu glaukomu a nasazení vhodné léčby. Vyšetření snad bylo prováděno v 69 % ordinací, téměř třetina lékařů (či více?) se přiznala, že toto vyšetření neprovádí, zpravidla s odůvodněním, že má pacienta vyšetřeného z glaukomové poradny či lůžkového zařízení. Domníváme se, že gonioskopie patří k základním vyšetřením (nejen u glaukomu), a proto již byla řada kurzů věnována právě této problematice.
Na všech pracovištích se vyšetřovalo oční pozadí a hodnotil se terč zrakového nervu. Nejčastější metodou byla přímá oftalmoskopie, stereo zhodnocení provádělo 29 % parcovišť. Dokumentace: Nákres provádělo 29 % ordinací, 5 % mělo fotodokumentaci a přístroje pro speciální diagnostiku (HRT, OCT, TopSS,...) vlastnila 2 % pracovišť.
Perimetrie je nejčastěji využívána pro pacienty s glaukomem, nezbytná je i pro doplnění neurologických a retinálních diagnóz i pro jejich sledování v čase. Jedná se o subjektivní vyšetřovací metodu vyžadující dostatek času i trpělivosti na obou stranách. V roce 2000 pro sledování našich doživotních pacientů 12 %ordinací nemělo perimetr a posílalo pacienty na domluvená pracoviště, tedy na stejný perimetr. Mechanický perimetr mělo 59 % pracovišť, 22 % využívalo počítačový perimetr a 7 % zařízení mělo zkušenosti jak s mechanickým, tak i počítačovým perimetrem.
Po akci „Česká republiko, neslepni“ i s přibývajícím časem jsou mnohá pracoviště podstatně lépe vybavena a možnosti diagnostiky i v privátních ordinacích se stále zlepšují. Pro speciální vyšetření a správný terapeutický postup je někdy zapotřebí spolupráce jednotlivých ordinací s regionálními specializovanými pracovišti.
Jara Hornová